Text volně navazuje na infografiku o red flags u submisivů, tedy o varovných signálech pro dominanty, kterou zpracovala a zveřejnila Zdeňka Pospíšilová. Jedním z bodů, které ve zmíněné infografice uvádí, je absence vlastních hranic. Varovným signálem je, když spodek tvrdí, že je možné si s ním dělat, cokoliv chcete.

Stanovení hranic je velký problém. Stále dokola o tom mluvím s lidmi, kteří říkají, že základním projevem „správného dominanta“ (nic takového neexistuje!!!) je, že respektuje hranice. Ty se, logicky, někde musí dozvědět, je to tak? Takže je logicky na spodku, aby si je stanovil. Stále správně? Jasně. Akorát že jsme v háji.

Ne vážně… Může mi někdo vysvětlit, jak mám například jako nováček vědět, kde jsou moje hranice a limity? Vždyť já ještě netuším, co mě bere, nic jsem nezažila, nevím, jak na mě bude partner u hraní působit. A mám to být já, kdo si stanovuje hranice? No to potěš koště.

Dnes mě znáte jako velmi aktivní spankerku. Když jsem byla u prvního výprasku (cizího), tak jsem utekla! Byly doby, kdy jsem svůj strach z omezení dýchání (následek topení se jako děcko), nedokázala zpracovat a škrcení/dušení pro mě bylo zcela mimo. Dnes ho považuji za jednu z nejvíc sexy věcí, která v BDSM je. Pokud by někdy někdo mé hranice (zpravidla zcela nevědomky) neotestoval, nikdy bych neměla možnost vlastně si na to přijít. Resp. kdybych od začátku a poctivě nějaké své domnělé hranice deklarovala, zřejmě bych se nikam neposunula.

Proto já osobně hranice a limity vnímám spíše jako informaci. Například: „zítra jdu s manželem do sauny, nesmím mít stopy“. To je jasný limit, jasná hranice. Ne že by bylo stejně jednoduché to v tomto případě dodržet. Informaci zařazuji a pracuji s ní, to určitě ano. Ale k hranicím a limitujícím informacím ve smyslu toho, co člověk vydrží a co zvládne, lze nakonec stejně přistoupit jen čtyřmi způsoby.

1. Vždy pod hranicí

Tento typ dominantů/topů se vždy bude držet v bezpečné zóně, a za každou cenu se bude snažit se k limitům ani nepřiblížit. Tito topové se chovají bezpečně, citlivě a velmi ohleduplně, máte u nich jakousi jistotu, že vás nikdy nevyvedou z konceptu, natož aby vás tlačili nějaké limity překonávat nebo posouvat. Jsou spokojení s hraním, a vůbec nemusí být softové (!!!), které jste si domluvili, baví je oboustranná spokojenost.

Tento přístup má mnoho výhod. Kromě bezpečnosti při samotné akci je dobré tomuto přístupu přiznat, že ani na jednoho z účastníků nevyvíjí žádný nadměrný psychický tlak, odpadá určitý stres z hlídání subjektu, odpadá stres z toho, že to nezvládnete, a tím je vytvořen prostor pro klidnou hlavu a maximální prožitek z příjemného. A znovu opakuji, že vůbec nemusí jít o softové akce.

2. Na hraně s respektem stopky

Řekla bych, že je to asi stejně častý přístup jako přístup „pod-hraniční“. V zásadě jde o pomalou hru na posouvání hranic, na dosahování dříve nedosažených met a zážitků. Top se snaží s hranicemi pracovat, využívá jich a baví se tím, že se spodek drží na hraně toho, zda to zvládne. Tato hra zvyšuje adrenalin a samozřejmě je velmi náročná na zvládnutí z obou stran. Top hlídá reakce, má práci „navíc“, přebírá rizika a domnělou odpovědnost. Spodek má odpovědnost reálnou, on si musí uvědomit, jak limity a hranice předem nastavit, a následně také kde chce (jestli chce) akci stopnout. Takové vztahy vyžadují velmi kvalitní komunikaci, upřímnost, souhru a především obrovskou dávku důvěry mezi všemi zúčastněnými. Zda přináší i větší potěšení, to je otázka, na kterou odpověď neznám a tak bych se držela obligátního: „každému co jeho jest“.

3. Bez limitů (se stopkou)

No a konečně jsme u naší red flag. Lidé, kteří limity a hranice zdánlivě neuznávají, pro to mohou mít mnoho důvodů. Z pohledu spodku mohu sama za sebe říci, že je to zejména proto, že dopředu nikdy nevím, co vydržím a jak mi to sedne. Adrenalin, který z takové akce dostanu se nepodobá ničemu jinému a následné vjemy života (někdy až přežití) jsou vždy unikátní. Ostatně – vždy mohu říct stopku a je to. V takový okamžik mi ale musí top neskonale věřit a popravdě se dost divím, že do toho někdo vůbec jde. Samy hranice nejsou až takový problém, problém je jakési převzetí kontroly ze strany spodku. Dělej si se mnou co chceš, já se kdyžtak ozvu. Nevěřili byste, kolik průserů takové prohlášení může způsobit.

Ze strany dominanta jde totiž o to, že najednou ztratí noty. Neví, kam až může zajít a o to náročnější se může akce stát. Nejistota z toho, co spodek dokáže, nejistota z toho, kam až ho pustí vlastní „temná stránka“ a zjišťování, jak „hluboká je králičí nora“, jak moc ho vzrušuje sadismus, jak daleko dokáže pro vlastní potěšení zajít, když to má dovolené. To je hra pro pokročilé.

Z výše uvedeného bych to z pohledu red flag shrnula asi následovně. Pokud někdo nemá limity, není to samo o sobě špatně, pokud takové akce je schopen stále v rámci SSC/RACKu plánovat, komunikovat, dávat zpětnou vazbu, a zcela racionálně domýšlet následky, případná nápravná či podpůrná opatření a podobně. Za rad flag naopak vnímám takové chování a osoby, které se do no limit akcí chtějí pustit bez jakékoliv komunikace, přípravy, s cizím člověkem, pod vlivem návykových látek, nebo psychické nepohody. Taková kombinace může být opravdu problém už jen proto, že odpovědnost, která leží v danou chvíli zejména na spodku vlastně leží na tom, kdo v danou chvíli není schopen/ochoten o tom racionálně uvažovat.

Nebo ještě jinak. Toto řešení dává smysl jen tehdy, jste-li si naprosto jistí, že spodek své hranice odhadne včas a stopku použije. Spoléhat na svůj odhad samozřejmě můžete, ale…

4. Extrémní akce bez stopky

Přiznejme si, že mohou existovat situace, kdy stopka není žádoucí kvůli psychickému rozpoložení spodku. Přiznejme si, že i jemné akce bez stopky mohou být zcela bezpečné. A ty všechny pro tuhle chvíli vynechme.

Pojďme se naopak zaměřit na akce, které jsou zcela mimo komfortní zónu spodku. Absence stopky ovlivňuje psychickou zátěž pro něj, který zcela ztrácí kontrolu, a naprosto stejně, ne-li více, ovlivňuje psychickou zátěž topa, který to musí (no právě že nemusí!) uhlídat. Rozdíl je jen v tom, že top může kdykoliv přestat.

Tentokrát je jedno, zda spodek své limity a hranice pozná, protože se stejně nemá jak ozvat. Resp. se může ozývat jak chce a stejně mu to může být prd platné. Vše záleží jen a jen na tom, jak to vyhodnotí top. Čte řeč těla? Nebo to prostě pozná na očích? Těžko říct, ale každopádně je to buď fakt borec, nebo idiot. Nic mezi v tomto případě asi úplně není.

A teď ta závěrečná pecka. Co když se do takové akce pustíte se spodkem, který  skutečně limity nemá? Nikdy nepřestane a nikdy nemá dost. Tedy… asi i dost má, ale je mu to v danou chvíli z nějakých důvodů jedno, nebo převažuje motivace pokračovat. Vzrušení a adrenalin, tvrdohlavost, sebezapření, sebeovládání nebo intenzita prožitku převálcují jakékoliv racionální vyhodnocení. Lidé, kteří se opravdu nechají rozsekat na kousíčky i když vědí, že už prakticky nemají vrchní vrstvu kůže, nechají si ničit klouby v páce i když ví, že několik týdnů budou mít problémy s psaním na počítači a běžným fungováním, nechají se svázat tak pevně, že riskují trvalé poškození nervů… Pro co a proč?

Možná proto, že opravdu svou psýché nezvládá. Možná proto, že je nebezpečný sám sobě. Možná proto, že chce nakonec ublížit vám?

Možná pro pocit vítězství sám nad sebou, pro adrenalin a vzrušení. Možná pro ten jedinečný pocit, kdy se skutečně a zcela reálně odevzdáte někomu do rukou a ať to dopadne jakkoliv, je pro vás podstatnější, že tam je váš top s vámi. Pro jediný pohled do jeho očí, pro zašeptání „viděl jsem ti na očích, že chceš víc“. Možná jako důkaz vlastní oddanosti a absolutní důvěry.

Asi chápete, že o tom píšu z vlastní zkušenosti. A přes to ani já sama nejsem schopná vám dost dobře popsat, jak velký je to průšvih. Lidé bez limitů existují. Ne vždy jsme duševně nemocní lidé. Nebo si alespoň nejsme vědomi, že by to tak bylo. Zcela racionálně však přiznávám, že jsme vaše Red Flag. Dejte si na nás pozor a nepouštějte se s námi do akcí, pokud nejste ochotni nést následky.

Naše následky mohou být snadno vašimi.

 

 

 

Odkaz:
https://www.facebook.com/psychozdenka/photos/a.1576463552472013/4907901859328149/
https://varias.cz/ke-stazeni/

Zanechte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.