tabron.cz

FOOT SRAZ – 29. 6. 2013 v Ateliéru

      Srazy footařů jsou poměrně specifické akce. Botičky, punčošky, masáže nohou, ale i tramping a různé vyťapkávání a kopání. Od zcela softových praktik až po nejrůznější podivnosti. Člověk vlastně nikdy neví, jaké to bude a jak mu to sedne. Já na sraz šla s dost pochybným očekáváním, vzhledem k minulým zkušenostem. Jenže tentokrát bylo vše jinak.

dsc-2112

      První pro mě velmi milé bylo uvítání organizátorky. Odškrtnutí na seznamu, vydání lístků do tomboly a pokyny k veškerému dění. Byla škoda, že se plán nakonec nevydařil, zejména kvůli „docházce“. Ale to už tak chodí, že lidi vždycky přijdou pozdě a řízená zábava ustupuje v harmonogramu různým blbůstkám. Ať tak či tak, plán zněl báječně.

      Po klubu ťapkala spousta krásných botiček (moje semišové kamínkovaté MissSixty měly velký úspěch!), slečny se dobře bavily a muži pokukovali, komu by mohli udělat dobře. Hodně se spíš povídalo a vzhledem k počtu úplně nových nováčků se hodně sedělo s nimi. Dokonce i já se převlékla a užívala si společnost jedné báječné slečny. Ostatně, to se brzy ukázalo být docela taktickým rozhodnutím, protože na rozdíl ode mě dávala pozor a pochopila, jak funguje tombola.

      Právě tuhle vychytávku považuji za velký úspěch organizátorů (ať už ji historicky vymyslel kdokoliv, velké díky a skládám hold). V tombole totiž byla spousta cen od několika párů krásný botiček, přes foot-kosmetiku a laky, až po lízátka ve tvaru tlapky. Každý si mohl vybrat, která cena se mu líbí a k ní přidat některý ze svých lístečků. Losovalo se tedy vždy o danou cenu (pokud u ní nebyl jediný lísteček) a tak se nemohlo stát, že by někdo dostal něco, o co by nestál.

      Já si vyhlídla pár červených botek (jediné v mé velikosti) a nějak jsem o tom nepřemýšlela. Naopak jsem ještě zvedla šanci mé slečny na její vytipovanou cenu a dala lístečky k jejím botičkám. Pak jsme se posadily k vyhlášení srazu, kde se mi zcela nechtěně povedlo několikrát osazenstvo rozesmát.

      Poprvé a nejlépe asi v okamžiku, kdy organizátorka představovala jednu z modelek pro masáže nohou a tvrdila o ní, že je stejně introvertní, zakřiknutá a plachá jako ona. „ehm….“ Zakuckala jsem se a rozesmála tímto drobným a zcela náhodným zvukem bez vedlejších úmyslů okolí.

dsc-2113

      Moje společnice se ke mně spokojeně lísala a já poslouchala pravidla soutěže o nejlepšího footaře. Tři disciplíny, kde 2 se mi jevily jako vyloženě snadné. Masáž, rozpoznání obuvi jedné z přítomných a pak lakování nehtů. A hlavně – vítěz si může vybrat jakoukoliv odměnu z tomboly! Nu, tak holt kočičce ty její botičky vyhraju.

      Byla jsem první zaregistrovaná, popravdě jsem ani moc nepostřehla, kdo byli soupeři. Ale v klidu jsem masírovala, u toho povídala a dělala reklamu bio olejům od Saloosu. Pak byla vyhlášena část soutěže „poznej botu“. A to byla taky legrace, protože snad údajně nikdo netipnul správně. Bohužel se nestihlo lakování nehtů, na které jsem se vážně těšila. Soutěž jsem nakonec vyhrála, a z tomboly své společnici vytáhla pár otevřených okovaných botiček, které si vybrala. Naštvala jsem tím dost slečen, o boty byl zájem, ale možná ještě o to větší radost z nich ta moje malá mrcha měla.

      Následovalo rychlé přeskupení lístečků k dalším cenám a losování. Velmi roztomilý byl pár kde subíček vyhrál co mohl a postupně to s úžasně cudným a skromným výrazem nosil k nohám své Paničky. Moje botky se losovaly jako poslední. A hádejte? Můj krásný doprovod mi pro ně došel.

      Po zbytek akce jsem spokojeně ťapkala ve svých nových rudých botičkách a povídala si. Vlastně to byla neuvěřitelně klidná párty, na poměry Ateliéru. Ale o to zajímavější a příjemnější, milí lid a přívětivá atmosféra. Bylo to znát i na zmiňovaných nováčcích, že byli spokojení, zapojili se do víru dění a odcházeli spokojení.

      Co mě ale překvapilo, byl malý zájem mužů. Myslela jsem si, že footaři budou masírovat slečnám nožičky, čistit botičky, užívat si punčošek… a ono nic moc. Ani do soutěže se jich moc nepřihlásilo. Bylo mi to skoro líto, bývala bych si ráda užila chvíli pohody a relaxu při masáži.

      Ať tak či tak, sraz byl pro mě milým překvapením. Čekala jsem dotěrné subíky plazící se po zemi, čekala jsem převis mužů, čekala jsem ožužlávání na každém rohu, ale bylo to všechno jinak. Tahle akce prostě měla výšku. A nejen proto, že jsem tam běhala na 11 cm jehlách!

««« Předchozí text: Bondage workshop 25.5.2013 v Ateliéru Následující text: Chybí mi »»»

Tabron | 30. 6. 2013 Ne 20.31 | Deníček - veřejný, Reportáže z akcí | trvalý odkaz | tisk | 5710x

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jakou barvu má Slunce?
Odpověd:

Rss textů | Rss komentářů | Rss novinek | Statistika
© Tabron.cz All Rights Reserved.
Jakékoliv šíření obsahu a jeho částí je bez souhlasu vydavatele zakázáno.